Historie

Zmínky o pšeničně zbarvených teriérech byly v Irsku od nepaměti, v oficiálních historických pramenech jsou zmínky i 200 let staré. Tito teriéři byli pomocníky zemědělců na statcích, pomáhali s hubením hlodavců v okolí usedlostí, údajně také s naháněním dobytka a při lovu králíků. Wheatni však nebyli šlechtěni cíleně pro lov, proto dnes není jejich lovecký instinkt příliš silně zakořeněný. Lehce můžete wheatna naučit nehonit zvěř na procházkách po lese. Naopak schopnost lovit hlodavce a jiné živočichy u stavení si zachovali dodnes.

V dávné historii pšeničných teriérů je jistě i společná historie s kerry blue teriérem. Tito psi jsou si velmi podobní v kostře i povaze. Před dávnými časy údajně ztroskotala v irském zálivu Tralee loď a z ní se tajemná atmosféra zátoky Tralee  zachránil jen jediný pasažér, a to velký modrý pes, ten poskytl základní kámen v chovu kerry blue teriérům. Ještě v počátcích chovu wheatnů se ve vrzích objevovala černě zbarvená štěňata, ze kterých dospívali modří psi. Dnes je to však nežádoucí, sytě černě zbarvená štěňata jejichž srst neodrůstá do pšeničné barvy, která zůstanou i v dospělosti šedivá neodpovídají standardu.

Na počátku loňského tisíciletí započali irští chovatelé s cíleným šlechtěním pšeničných teriérů. Za všechny nadšence z té doby jmenujme alespoň Dr. Pierse a pana Bourkeho. Oficiálního uznání se dočkalo plemeno tehdy nazývané Softcoated Wheaten Terrier v roce 1937. Protože jsou Irové velcí patrioti, tak představili svoje plemeno na irský státní svátek, na svatého Patrika. Tehdejší wheatni byli velmi podobní těm dnešním v kostře, jejich velikost byla trošku nižší, srst byla pšeničně zbarvená jako nyní, nebyla však tak bohatá. Při modernizaci plemene do současné podoby se velmi uplatnila paní Maureen Holmes. Psy z její chovatelské stanice Holmenocks najdeme mezi předky mnoha kvalitních wheatnů s irskou srstí. Je škoda, že už není mezi námi a nemůžeme se již od ní učit.

Poté, co bylo plemeno vyvezeno ze svojí země původu do jiných zemí, došlo k jeho změně. Zejména po exportu wheatnů do Ameriky došlo k zásadním změnám v exteriéru plemene. Američtí chovatelé nevěděli jak má plemeno správně vypadat, neměli dostatek psů na křížení, příliš používali úzkou příbuzenskou plemenitbu. Zlé jazyky také mluví o přikřížení jiného plemene do chovu wheatnů v Americe. Srst wheatna se dramaticky změnila, struktura je odlišná, barva není pšeničná. Velmi se změnila i kostra psů, zvětšila se jejich velikost, zadní nohy se přeúhlily. Tito psi neodpovídají standardu FCI, Amerika nepatří mezi členy FCI. Chybou evropských chovatelů ovšem je, že používají v plemenitbě tyto nestandardní psy. Více v odkazu srst.